Přes padesát studentů z naší školy vyrazilo v úterý 26. září na druhý poznávací zájezd do Německa. Ten první se konal v minulém školním roce a byl zaměřený na předvánoční Drážďany. I letos jsme se vydali k našim sousedům do Saska, konkrétně do Horní Lužice, kde jsme navštívili dvě historická města. Prvním z nich byl Görlitz, nejvýchodnější město Německa ležící na státní hranici s Polskem. Následující zastávka byla v Budyšíně, ve druhém největším městě Horní Lužice. S oběma historickými skvosty nás seznámila Jana Bártová, průvodkyně z cestovní kanceláře Jany Hudkové.
V Görlitzu žije okolo 56 tisíc obyvatel. Centrem protéká Lužická Nisa, která město rozděluje na část německou a polskou. Historické centrum, v němž se zachovalo asi 4 000 památkových objektů všech hlavních středoevropských architektonických stylů, je označováno za nejrozsáhlejší památkovou rezervaci v Německu. Jedinečné panorama dělá z města populární místo k filmovému natáčení. Po prohlídce středověkých uliček jsme zavítali do Barockhausu, muzea, jak už název napovídá, věnovanému období baroka. Během zajímavé prohlídky v angličtině jsme se například dozvěděli, že sem jezdil do místní rozsáhlé knihovny čerpat informace v době našeho národního obrození i František Palacký.
Budyšín leží na horním toku řeky Sprévy a žije v něm 38 tisíc obyvatel. Sídlí zde významné kulturní a spolkové instituce Lužických Srbů, k nimž se dnes hlásí asi 5–10 % obyvatel města. V historickém centru se nacházejí význačné památky, např. hrad Ortenburg, obranné věže, kostely a dominanta města katedrála sv. Petra. Budyšín je ale také symbolem politického vězení. V roce 1904 zde bylo otevřeno zemské nápravné zařízení Budyšín I. O dva roky později vazební věznice Budyšín II. Právě zde se nacházela „věznice Stasi“, kde byli vězněni odpůrci strany a režimu, osoby s úmyslem vycestovat z tehdejší DDR, osoby těmto osobám napomáhající a vyzvědači. Političtí vězni tu byli arestováni až do roku 1989. Po zhlédnutí videa a dobových fotografií doplněných o působivé životní příběhy snad nikdo z nás nemůže chtít, aby se ještě někdy takováto historie opakovala.
Autor: Mgr. Lea Zálišová
