Lednové dny si naši žáci zpříjemňují různými kulturními akcemi. Jenou z nich byla i návštěva Klicperova divadla v Hradci Králové. Vyrazili jsme na divácky úspěšné představení, hru Richard III., která měla premiéru na prknech hradeckého divadla již v roce 2012. Režisér David Drábek ponechává tomuto shakespearovskému dramatu základní dějovou linii, kterou se ale neostýchá rozšířit o moderní prvky. Sám doplnil název hry o podtitul: „Kabaret o bezmoci mocných.“
Používá různé druhy divadelní nadsázky, vizuální i jazykové asociace a gagy. S jejich pomocí umísťuje děj do Anglie a zároveň vztahuje k naší současnosti. Tento divadelní kus vzbuzuje nejen u diváků, ale i odborníků velký zájem. V čem je netradiční? Čím šokuje? Za Shakespeara, v době alžbětínského divadla, bylo běžné, že role žen hráli muži. Na scéně Klicperova divadla si v Richardovi III. zahráli všechny ženské role muži. Alžbětu, manželku krále Edvarda IV. sehrál Filip Richtermoc, Markétu, vdovu po králi Jindřichovi VI., Hynek Pech. Do šatů vévodkyně z Yorku se oblékl Lubor Novotný a lady Anna byla svěřena Janu Sklenářovi. To ale není vše. Když muži zabrali všechny dámské role, tak proč by Pavlína Štorková nemohla dostat hlavní roli? „Takového Shakespearova Richarda III., jako mají v Klicperově divadle v Hradci Králové, jsme ještě neviděli. Nedorostlý skrček se pohybuje po scéně jako hmyz, kterému někdo utrhnul nožičku. O to je lačnější krve a moci. Tenkým dlouhým copem práská jako bičem, uschlou, strupatou ruku tahá zpod černého pláštíku jako iluzionista kouzlo a vystavuje ji na obdiv. Ví, že se všem hnusí a baví se tím. Komediant, který si pohraje s lidmi a pak je pošle na smrt. Tenhle Richard III. je hrozný i směšný, jak diktátoři moderní doby bývají. A ke všemu ho hraje ženská.“ Takto charakterizuje hlavní postavu Marie Reslová v recenzi uvedené v internetovém magazínu Česká pozice. V moderním nastudování shakespearovské klasiky se objevily i zcela nově postavy zvířecí: Černý a Bílý kůň a dva glosátoři – Žába a Pták. Ti sledují a komentují děj Richarda III. jako naši současníci, jen každý z jiné perspektivy. Pupkatá Žába vidí podle autora svět z pozice typicky česky maloměšťácké. Intelektuálně povýšený pták naopak na všechno shlíží shora ze svého hnízda. Mezi popravami a krvavými epizodami zpívá nad jevištěm chlapecký „andělský chór“ popové hity. Původního blankversu je ve hře jako šafránu. Autor ho používá tam, kde potřebuje situaci ponechat vážnost a důstojnost. Většina textu je pronášena současným jazykem.
Mgr. Lea Zálišová
